Stránky o dobrodružstvích už nejen lodě Perla Alba
Zatím vás odkáži na online blog tady. Až doplujeme, tak napíši zprávu.
Millennium dalo podmět k tomu, abych po 2 letech udělal zase update Perlovin. Bylo na čase, přešli jsme na novou technologii, upravili podobu a Perloviny nyní obsahují informace o našich dvou hlavních rodinných projektech Millenniu a Libouchci. Obsah starých Perlovin postupně přenesu, řadu článků a stránek už tady najdete a kdyby vám někomu staré stránky chyběly, najdete je tady.
Doufám, že se vám podoba nových Perlovin bude líbit a taky doufám, že se vrátím ke psaní a vy ke čtení. No a kdyby někdo z vás měl chuť přispívat svými příspěvky a publikovat na Perlovinách, tak napište a já vám sem velmi rád dám přístup.
Patrně samy dobře víte s jakou urputností člověk shromažďuje věci a co teprve je-li tím člověkem Pája. Loď má jistou výhodu v tom, že prostor na ní je přece jen omezený. Jenže když zase vezmete v úvahu, že cestování po cizích krajích přímo vybízí ke shromažďování a tvorbě sbírek … no zkrátka po usilovné práci se sebou samými jsme objednali 2m3 sdíleného kontejneru a k tomu 2 x 30kg do letadla a snad to bude stačit. Věci, které půjdou kontejnerem se k nám dostanou někdy na konci května. Zabalili jsme i řadu vybavení, které budeme potřebovat na další lodi, ale k tomu se ještě vrátím.
Od vánoc rozprodáváme vybavení z Perly, které si vzít nemůžeme, jako náhradní plachty, větrné kormidlo. Se stejným nasazením jsme se věnovali i Australské byrokracii. Před prodejem jsme museli formálně importovat loď do Austrálie. I tady úřední mašinerie bují, takže bylo o zábavu postaráno. My jsme se s tím ale poprali a od pondělka je Perla Australská a oficielně je tady na prodej. Říkal jsem si, kéž by šlo takhle vyřídit občanství i pro nás.
Jak to přežít? No jednoduše, už mám plnou hlavu dalších plánů. Jistě, věnuji se převážně vymýšlení, kde a jak vzít prostředky na další roky a roky plavby, ale i tak mi zbývá dost času na snění o plavbě přes Patagonii a tu a tam se koukám, jaké lodě jsou na trhu k mání a vůbec se těším na další dobrodružství.
Kromě dalších plaveb spřádám plány na sérii besed a posezení, abychom se s vámi podělili o naše tříleté cestovatelské a námořní zážitky. K tomu vám napíši samostatnou zprávu, neboť se nejprve budu muset zorientovat v doma a pak se ozvu. Případným povzbuzováním projevením zájmu věci můžete pomoc.
Takže oficielně hlásíme návrat do Čech 3. března 2015 a to podle letového řádu společnosti Emirates Airlines linkou EK0139 v 1235 na letiště Václava Havla v Praze.
Z Austrálie, kde klokani dávají dobrou noc zdraví,
Petr a Pája
Když se ohlédnu za uplynulým rokem 2014 nezbývá než konstatovat, že jsme si ho užili vrchovatě. Využili jsme toho, že nepokračujeme v plavbě kolem Afriky do Evropy a místo toho procestovali důkladně kus Melanésie. Potkali jsme po cestě řadu nových lidí a také se potkávali s těmi, které jsme poznali dříve. Mnozí z našich kamarádů se už vydali dál na západ nebo prostě jiným směrem než my a bylo smutné se loučit. Jsou v našich vzpomínkách a tam odtud nemohou odplout. Každé místo, které jsme navštívili bylo jako živá kniha do níž jsme mohli nahlédnout a chvíli v ní číst. Zůstalo nám to otisknuté v duši. Stačí zavřít oči a hned cítím vůni deštného lesa nebo kouře z vesnic a slyším lidi mluvící neznámým jazykem a mající tak jedinečné zvyky, že se mi o nich předtím ani nezdálo.
Mnohem více než předcházející roky jsme měli čas zůstat na zajímavých místech a s lidmi, kteří tam žijí. Mohli jsme se tak lépe seznámit se způsobem jejich života a s přírodou okolo. Na reflexi je ještě brzo, ale už teď je jasné, že dobrá řešení a problémy najdeme v každé společnosti a je nakonec na každém jedinci, jakou cestou ve svém životě kráčí. Není nic a žádný způsob života univerzálně lepší nebo horší, jen jiný.
Je mnoho míst, kam bychom se chtěli vrátit a mnoho lidí, které bychom znovu rádi viděli a to doslova ve všech koutech světa.
Nebyla to jenom Exupéryho Země lidí, kde jsme cestovali. Poznali jsme i úžasnou krajinu, deštné lesy s ohromnými stromy, aktivní sopky a oceán. Potápěli na nejkrásnějších podmořských lokalitách, které na Zemi máme a byli v divoké přírodě, kde se člověku tají dech, když tam vkročí.
Rok 2014 byl pro nás také rokem rozhodnutí. Jak moc dobrá jsou, ukáže až čas. Přišlo i na to, že Perlu musíme kvůli financím prodat a naše plavba tady v Austrálii na nějakou dobu končí. I když prodej lodě zrovna oslavovat nebudeme, koukáme se před sebe s optimismem a těšíme se na další rok a na všechny po něm. Vždyť pojedeme domů za rodinou a kamarády a před námi je mnoho nového. Už teď vymýšlíme, jak se na oceán co nejdříve vrátit.
Rádi bychom Vám kromě zdraví a štěstí popřáli, aby Vaše rozhodnutí byla jen dobrá a nezůstali jste někde viset, jako Sam na ostrově Dravuni. Když už zůstanete viset, tak ať to alespoň dobře dopadne, jako s ním, a zase slezete zpátky na cestu, po které budete moc jít dál.
Petr a Pája z paluby lodě PERLA ALBA
PS: A pro radost vám ještě posílám odkaz na narychlo sestříhané video s delfíny, natočené minulý týden cestou podél pobřeží nedaleko Sydney.
PS2: Úplně nakonec přidávám druhou verzi PFka, to jest tanečníky z ostrova Tana. Tanec je jedna z lidských aktivit, které víc než jiné odráží různorodost kultur a zvyků. Tihle lidé byli z malé vesničky nedaleko aktivní sopky Yasur. Své tance tančí stejným způsobem posledních několik set let.
Nakonec jsme se rozhodli, že naši plavbu kolem světa přerušíme na blíže neurčenou dobu. Důvody, které nás k tomuto veskrze těžkému rozhodnutí vedly jsou finanční, rodinné a pak další a další a snad do nich ani nebudu zabředávat, to byste museli přijet na pivo nebo láhev vína.
Jak bude vypadat tedy rok 2014? Do konce dubna budeme hotovi s opravami a údržbou lodě a pak se přesuneme severně od Whangarei do Bay of Islands, kde budeme asi do půlky května čekat na vhodné počasí pro přeplavbu zpět do tropů. Rádi bychom pluli na North Minerva Reef, kde jsme byli minulý rok při cestě sem na Zéland. Odtud zamíříme na Fidži, kde se hodláme zdržet až do poloviny září.
Po důkladném prozkoumání Fidži vyrazíme na Vanuatu (Nové Hebridy), kde budeme do konce října. A tady asi končí plány, které bych označil za jisté.
Z Vanuatu se totiž buď vydáme do Mikronésie, kde bychom mohli být během cyklónové sezóny 2014/2015 a do civilizace se vrátíme až v polovině roku 2015 a nebo do civilizace vrátíme už letos a to přes Novou Kaledonii a odtud buďto na Nový Zéland nebo do Austrálie. Ať tak, či tak, v roce 2015 budeme muset začít být ekonomicky aktivní, abychom doplnili rozpočet na straně příjmů. Naše plány nyní závisí na mnoha okolnostech, které se postupně vyjasní.
Zaznamenal jsem vše, co jsme nyní schopni říct, do Plánu plavby. Tam také najdete, kdy a kam za námi můžete přiletět. Zatím máme “plno” v červenci a srpnu, kdy tady budou moji dva kluci.
Kluci poletí nejspíš 18.6. na Fidži a zpátky domů ze stejného místa 20.8.2014. Pokud byste se sem na začátku prázdnin někdo chtěl podívat, tak dejte vědět. Myslím, že by se kluci vůbec nezlobili za doprovod. Na zpáteční cestě domů, na konci srpna, je budu doprovázet já, protože poletím na dva týdny do ČR.
Bylo to těžké rozhodování, nicméně věříme, že se nakonec ukáže jako dobré a přinese nám nové možnosti a vám příležitost za námi přiletět.
Z Jižního vrcholu Polynézského trojúhelníka, “velké ryby” a nebo také Severního ostrova na Novém Zélandu vás zdraví za posádku Kapitán.
To víte, ten jachtařskej život, ten je těžkej. Zrovna jsem se o tom nedávno bavil s Bramem a Vivien, Holandskými jachtaři, kteří mají za sebou obeplutí Jižní Ameriky a vůbec různé kousky. Vivien píše do holandského jachtařského časopisu a poslední článek byl o opravách, údržbě a závadách během plavby jižním Pacifikem. Shodli jsme se na tom, že kdo neplul déle a dále tak netuší, jaká je to místy dřina. Člověk si musí většinu věcí udržovat a opravovat sám. Jednak proto, že rozpočet je omezený a druhak díky nedostupnosti služeb a dílů. To neplatí o Zélandu. Tady jde sehnat a udělat na lodi opravdu všechno. Jenže to naráží na ten rozpočet a pak sice tady jde zařídit všechno, ale ani to není bez práce. Je to jako stavět dům s tím rozdílem, že na lodi tak nějak závisí váš život, takže musíte být nároční, kompromisy se zle vymstí a každou práci člověk musí hlídat, sledovat a tak toho na i s penězi zbývá stejně hodně. Pája letěla navštívit tetu do Austrálie a tak jsem se zahrabal do práce ještě víc než obvykle a ke psaní jsem se do teď nedostal.
Čeká nás brzy opět plavba do tropů a odlehlých končin oceánu, musíme mít Perlu zase dobře připravenou. První část prací, říkejme jí údržba, se skládá z nátěru lodě pod čarou ponoru, výměny anod, údržby prostupů, dále pak nátěru teaků, leštění a ošetření lodě nad čarou ponoru, důkladná kontrola a oprava plachet, kontrola pevného lanoví a vůbec stěžně, rolerů, výměna poškozených lan a pak lahůdky jako septik a čištění záchodových trubek a jiné.
No a pak druhá část je jen seznam asi 100+ věcí k opravě nebo výměně nebo vylepšení. Zmíním se podrobněji pro čtenářovo pobavení a třeba i poučení o opravě gyrokompasu a čištění gelcoatu.
Rozbitý gyroskopický kompas
Kompas je nejdůležitější navigační přístroj, tedy na roveň GPS. Proto máme na lodi kompasů mnoho, jak klasických dvou kompasů zabudovaných u kormidelních kol, tak několika ručních, náměrového kompasu v dalekohledu a pak také elektromagnetického gyroskopického kompasu, který je připojen do elektronického navigačního systému lodě. Tenhle poslední kompas do systému dodává tzv. heading a tak si na obrazovkách přístrojů můžeme přečíst kam míří příď lodě. Jenže on je kromě toho jednoho údaje také nezbytný pro fungování autopilota, výpočty úhlů větru a další užitečné funkce navigačního systému na lodi. Když z jakéhokoliv důvodu nefunguje, tak to není žádná tragédie, klidně můžeme plout i bez něho, jenže také bez autopilota a bez některých údajů o větru, snosu. Ve dvou lidech je to bez autopilota a s polozmatenými plottery a ukazateli směru větru řekněme méně komfortní a v některých chvílích to vysloveně plavbu komplikuje. Náš milý kompas začal někdy po vánocích hlásit, že se odpojil, že se restartoval a jiné nepěkné hlášky a tak nám stále pípaly alarmy, autopilota jsme nemohli používat a plottery ukazovaly nesmysly. Vypadalo to na uvolněný kontakt kabelu nebo ještě něco horšího. Inu, nepořádali jsme tady žádné velké přeplavby, tak nás to nechávalo klidnými a s opravou jsme nijak nespěchali. Přesto jsem zkontroloval zapojení do autopilota a pak jsem začal pátrat po tom, kde ten kompas jako fyzicky je. Ano, máte pravdu, měl bych to vědět, ale několikrát jsem se ho pokoušel podle dokumentace najít a nějak se mi to nedařilo a protože jsem neměl velkou motivaci, tak jsem to nechal být a tak plynul čas. Jenže tentokrát jsem ho potřeboval zkontrolovat. Podle dokumentace má být umístěn uvnitř postele (locker) v zadní kabině na levoboku. Tam my máme sklad. Dostat se do postele znamená vyskládat celou kajutu. No to víte, jak se mi do toho chtělo. Ale nedalo se nic dělat. Vynosil jsem všechny krámy do salónu, rozdělal postele a hledal a hledal, znovu koukal do dokumentace a hledal a hledal. Už jsem byl úplně vytočený do běla, že ho nemůžu najít. A to má být místo jeho umístění viditelně označeno nálepkou Compas Area, aby tam nikdo neuložil nic kovového. Jediné místo, kde mohl být byla zašroubovaná falešná přepážka uvnitř postele. Nevěřil jsem tomu, vdyť tam píšou “can be easy found in locker of starboard aft cabin”. Rozšrouboval jsem několik prken uvnitř postele a co si myslíte, no byl tam. Zabudovaný, zašroubovaný, ba přímo zastavěný do postele lodě. Nikoliv tedy in locker a hlavně bez jakéhokoliv označení. A teď přichází to poučení, Aniž jsem to tušil, tou dobou byla již závada opravena. Kontroloval jsem kabel, ale nenašel jsem nic podezřelého. Šel jsem pro samolepku Compas area, abych ji nalepil na místo, kde je kompas uložen a v tu chvíli mě to trklo. Vždyť přesně na to místo jsem uložil starý kotevní vrátek, který jsme vyměňovali po příjezdu na Zéland … prostě hned nad kompasem stála bedna s 25kg železa a elektromotorem. Od té doby, co jsem krabici dal do opačného kouta kajuty kompas funguje skvěle … dovedete si představit jaká jména dostával výrobce lodě a ti, jež montovali elektroniku a neoznačili místo, kde je kompas uložený. Rovněž musím říct, že kompas je namontován z výroby v rozporu s manuálem, protože se nachází 70 cm od motoru, kdy manuál udává min. 1M. No protože to ale funguje, tak jsem ho tam nechal.
Jak dostat teakový olej z laminátu
Zatím nejvíc času mi zabralo čištění lodě od nepovedeného natírání teaku ještě z Panamy. Teakový olej na dřevě vydržel asi dva měsíce, zato na bocích lodě, vydržel rok a měsíc a vůbec nejevil známky stárnutí. Když jsme před rokem na Panamě natírali teakové dřevo na palubě, tak jsme řekněme špatně pochopili podstatu teakového oleje. Protože jsme natírali opravdu poctivě a dlouho do noci, tak jsme na to sotva viděli. Ráno, po východu slunce, nás výsledek na dřevě nadchl, zato nás nepotěšilo, že teakový olej steklý na bocích lodě až k vodorysce nejde vůbec dolů. Tehdy jsme si řekli, že se tomu budeme věnovat po cestě ve volných chvílích v pacifiku. Ukázalo se, že takových chvil moc nebylo a základní pokusy (vosk na gelcoat, čističe, kartáč, líh …) byly zcela neplatné. Olej na bocích s námi bezpečně dorazil až sem na Zéland. Řekl jsem si, že tady stejně budeme loď leštit a čistit, tak se to vyřeší tady. No a ta chvíle přišla právě potom, co Pája odletěla a já jsem začal čistit teak a při té příležitosti jsem se pokoušel čistit i olej steklý na bocích a mnoha jiných místech. Vážení, já jsem vyzkoušel všechno možné a olej držel a držel. Chemikálie na čištění teaku, cleaner, brightener, louhy, kyseliny, čistící prostředky, pak jsem zasedl ke googlu a tam jsem se dočetl o white spirit, mineral spirit a acetonu. Všechno jsem vyzkoušel a jediné co fungovalo byla hrubá síla. Takhle jsem se trápil 10 dní, kde koho se ptal. Mezitím jsem udělal všechny teaky, stáhl plachty a nechal vyrábět jeřám na motor a nechal opravit asi 10 drobností, které jsem měl v plánu. Také jsem předělal náš web … ale teakový olej zůstával na svém místě i přes to, že jsem se mu věnoval několik hodin denně. Až včera večer jsem narazil při uklízení na takovou brusnou podložku na leštění lesklých ploch. Bezděčně jsem při jídle otevřel přiložený letáček na němž bylo asi toto: znečištěné plochy se pokuste vyčistit přípravkem na nádobí, pokud to nejde, tak použijte tuto podložku, hluboké rýhy …., nikdy nepoužívejte chemikálie …. vstal jsem od jídla popadl cif a co myslíte? No jasně šlo to skvěle, dnes jsem to přeleštil mašinou a gelcoat, jak se povrchu tady říká je jako nový. Dnes jsem tedy zakoupil místní Cif jménem Jif, levobok je hotový, pravobok částečně také. Asi nechám něco také Páje, aby si to užila také. Kdybyste viděli, kolik cest do drogérie a kolik chemikálií jsem vyzkoušel podle všemožných rad a googlování a nakonec je to v návodu a stačí Jif za 100Kč.
Kotva a řetěz
Takže v tuto chvíli nás čeká za dva týdny vytažení lodě, broušení a nátěr pod čarou ponoru, výměna anod a nejspíš udělání nového sání vody pro odsolovač. Z vody budeme asi týden. V té době by nám měli dodat nový řetěz a novou kotvu. Mnoho z toho, nebojím se říct většina, co jsem zakoupil nebo si nechal vyrobit od Avaryachtu v ČR ještě před vyplutím se ukázalo jako nekvalitní, nefunkční nebo jinak problematické. Tak například řetěz na kotvu. Segment 30 metrů zakoupený od Avaryachtu je úplně rezatý a je po roce a půl na vyhození. Nová galvanizace by stála skoro stejně jako koupení nového řetězu. Druhý díl, který byl už na lodi a je tedy 3 roky starý rezatý není. Ostatní věci jako rampa na panely atd. rezaví i když je to nerez. Ukázalo se, že návrh je velmi poddimenzovaný a mohl bych pokračovat. Na lodi jsme toho vyměnili mnohem víc. Už přímo z výroby je mnohé vybavení to nejmenší možné, které se sem dalo dát. Takže máme nový kotevní vrátek, původní kotva delta je pro loď do 14m, my máme naložení 14tun a 14,4 metrů. Novou budeme mít o dvě úrovně větší a vyšší třídu pevnosti řetězu. Místo původních 30m řetězu, které jsme před vyplutím doplňovali na 60m budeme mít teď 90m. Je to sice váha navíc, ale po zkušenostech s cyklónou a vůbec se silnějším větrem, kdy jsme prožili při kotvení opakovaně velmi horké chvíle, jsme došli k tomu, že kotva je jedna z nejdůležitějších věcí na lodi. No mohl bych brečet dlouho a dlouho, dealeři tady na NZ mají také svá specifika a tak toho radši nechám.
Za tři týdny budeme mít hotovo a budeme připraveni vyrazit za novými dobrodružstvími na Fiji. Bylo by dobré již teď napsat, že připravujeme zásadní úpravu plánu plavby. Hlavním, nikoliv však jediným důvodem jsou finance. Ne úplně naší vinou nemáme nyní zajištěné prostředky na rok 2015. Nejsou to však jenom finance, budu se tomuto tématu věnovat podrobněji v samostatném článku.
Jak jste si asi museli všimnout, máme nový web. Je zatím v záběhu, budu na něm ještě trochu pracovat, ale 1.4. jsem ho slavnostě nahrál na Perloviny.
Na Zélandu jsme strávili do teď 4 měsíce. Před námi už je jen měsíc než vyplujeme opět na sever do tropů. Nejspíš by se slušelo tedy shrnout, co jsme tady všechno zažili. Cestovali jsme tady hlavně autem, ale udělali jsme si i výlet lodí. Souhrn toho, co se nám líbilo nejvíc najdete v následujícím článku.
Ve Whangarei na Novém Zélandu jsme po cestě z Tongy přistáli 10.12.2013. Zamířili jsme rovnou do městské maríny v centru města. ta se stala naší základnou a domovem. Během týdne jsme byli zapojeni v civilizaci. Koupili jsme si auto, zařídili telefon, Internet a byli jsme in. Po cestování Tichomořím nám chvíli trvalo, než jsme si zvykli na civilizované ceny, ale všechno se nakonec poddá.
Rychle po příjezdu jsme začali s nejnutnějšími opravami lodě. Zaběhli jsme si režim, 6 dní práce a v neděli výlet. Tak jsme se nezastavili až do vánoc. Podařilo se nám vyměnit kotevní vrátek, zkontrolovat takeláž a nechat vyměnit některá ocelová lana. Objednali jsme barvu na nátěr lodě. O vánocích jsme si udělali volno a vyrazili na 5 dní autem na sever severního ostrova. Bylo to super, užívali jsme si krás přírody, obdivovali Kauri, lesy a pláže.
Po návratu a oslavě Nového roku jsme se rychle dali dohromady a vypluli s Perlou kolem východního pobřeží nejprve na sever a pak jsme zamířili na Great Barier Island, kde jsme zůstali několik týdnů a velmi si toto místo oblíbili.
Na Great Barier Island jsme přečkali naši první cyklónu. Po ní jsme se vypravili zpátky k pobřeží, ale nikoliv do Whangarei, ale do Aucklandu. Tam jsme za dramatických okolností dorazili na Auckland Anniversary day, kdy se všude konaly jachtařské závody. Přes počáteční těžkosti jsme nakonec v Aucklandu zůstali s lodí na prestižní adrese Viaduct Marina, domova Americas capu. Auckland se nám líbil a i přes to, že jsme tam byli jen několik dní, přirostl nám k srdci.
Tady se k nám na tři týdny připojil David. S ním jsme pak dopluli se zastávkou na Barier Islandu zpátky do Whangarei a naší “domovské maríny Whangarei. Připravili jsme Perlu na měsíc a půl samoty, sbalili se a autem vyrazili pro změnu na jih na náš velký výlet na Jižní ostrov.
Dopředu jsme si zajistili lístky na trajekt, takže jsme věděli, že máme měsíc na Jižním ostrově. Týden a kousek nám trvalo než jsme dojeli z Aucklandu do Wellingtonu a nalodili se na trajekt. David s námi cestoval až po Tongariro, odkud se vracel do Aucklandu. Tongariro, byť tam bylo lidí jako na Václaváku bylo určitě jednou z nejhezčích zastávek. Další zajímavou zastávkou byla Roturoa, centrum Maorské kultury a také město plné termálních pramenů, bahnitých sirných jezírek. Navštívili jsme tam Maorskou vesnici rozkládající se na opravdu horké půdě.
Pak nás čekalo několik zastávek a po nich Wellington. Tam se nám moc líbilo a ze všeho nejzajímavější byla návštěva muzea. Muzeum bylo snad zajímavější než velké Aucklandské. Pak už přišla chvíle, kdy jsme se nalodili na trajekt a zamířili do Picktonu ležícím ve fjordech Marlborough a tam začalo naše cestování po krásném a řídce obydleném South Island. Nebudu tady podrobně líčit všechny zážitky a znovu se rozplývat nad místy, která jsme navštívili. Přečtěte si to na našem blogu, je toho tam hodně. Projeli jsme Jižní ostrov ze severu až po Stewartům ostrov jižně od jeho břehů a pak zase zpátky po druhém pobřeží. Celkem jsme za měsíc ujeli jen tady na South Island 5000km. Většinu času jsme spali ve stanu a byli v nádherné přírodě, ani chvíli jsme se nenudili a skoro pořád žasli nad nádherou přírody. Neumím říct, co bylo nejsilnějším zážitkem, ale asi Alpy, Fjordy a Stewartům ostrov. Nezapomeňte se podívat na fotky, to je myslím docela vypovídající.
Všechno má svůj konec, tak tedy i naše cestování a stanování skončilo, když jsme dorazili zpátky do Whangarei. Po návratu trajektem do Wellingtonu jsme to vzali skoro na jeden zátah a druhý den jsme byli tady. Vybalili jsme věci z auta, převezli na loď a naše pozornost se upnula k dalšímu. I když doposud vidím před očima nádheru Milfrod sound, Molesworth a Stewartova ostrova. Zůstane mi to v duši. Začátkem května bychom chtěli už plout na sever směrem na Fiji. Abychom se mohli ale věnovat od května cestování, tak musíme zvládnout údržbu a opravy. Pája se ještě vypravila na dvoutýdenní návštěvu tety v Austrálii a já jsem začal intenzivně pracovat na lodi. Všechno jde dobře a seznam věcí k opravě se krátí. V polovině dubna máme naplánované vytažení lodě a pak už bychom měli být přepraveni na cestu. Budeme se muset také odpojit ze Zélandu, odpojit telefony, prodat auto a přebytečné vybavení. Čeká nás také příprava na Mikronésii, nákup map, průvodců, postahování informací z Internetu.
Chceme vám popřát všechno nejlepší v roce 2014 . Slavení Vánoc a Nového roku v létě jižní polokoule je vskutku prapodivné. Musím se přiznat, že mi ty naše vánoce doma chybí. Člověk musí cestovat a poznávat jinosti, aby ty věci, co má doma vůbec viděl a vážil si jich. To je notoricky známé. Tedy stále tvrdím, že v Číně vyrobení Satna Clausové vyskakující z výloh po celém světě mě děsí, ale chybí mi blízcí, voňavý stromeček, salát s kaprem, cukroví, zasněžená krajina a půlnoční mše.
Co říct, když se podívám na ten cestovní uplynulý rok 2013. 24.12.2012 jsme vyplouvali z Kanárských ostrovů, přepluli jsme Atlantický oceán, pak se Panamským průplavem dostali do Tichého oceánu a teď jsme už na jeho západní straně, docela blízko Indického oceánu. Rok 2013 byl pro nás objevitelský, trochu hektický, pestrý a krásný.
Nevím, jestli se to samé dá říct i o dění v naší vlasti. Myslím, že jsem docela rád, že tu politickou apokalypsu můžeme sledovat z veliké dálky i tak je to smutný pohled. Po obeplutí poloviny zeměkoule to již teď vypadá, že mohu potvrdit, že svět je kulatý, rozmanitý, přesto je jeden a je stále krásný a všude najdete hodné lidi a hezkou krajinu. Protože je ten svět jeden, tak je křehký a my, lidé, jsme z pohledu krátkodobého jedinou skutečnou hrozbou pro jeho budoucnost. Zdá se, že jsme ale také jediní, kdo může vědomě na našem malém ostrově v nekonečných pustinách vesmíru hospodařit a postarat se, aby nám ještě dlouhou dobu bylo dobře, skoro jako nyní. Jsme tedy nejen jedinou hrozbou, ale také jedinou nadějí a to je velká odpovědnost – za budoucnost, jak ve smyslu odpovědnosti za svůj vlastní život, tak odpovědnosti za Zemi a lidstvo.
Asi vás nepřekvapí, když jsme po víc jak roce poznávání dalekých krajin, cizích kultur a roztodivných společenství objevili, co jsme tušili na začátku – všude jsou lidé dobří a špatní, pracovití a líní, chytří a hloupí. Dobře se mají ti co kradou a ti co usilovně pracují, šťastní se mi zdají jen ti druzí, ti co pracují.
Kromě lidí, historie a rozdílných kultur jsme během naší cesty obdivovali přírodu. Plujeme na lodi, takže to byl především život v oceánu, který nás zcela uchvátil, i když samozřejmě ne jen ten. V přírodě a oceánu zvlášť je pestrost synonymem krásy. Takových forem života. Mohli jsme sledovat proměnu od Středozemního moře až sem po Bariérový útes. Viděli jsme tolik různých živočichů i rostlin, že se nám o tom dopředu ani nesnilo. Naše PF je letos právě o rozmanitosti, rozličnosti, jinakosti, jak chcete. Zdá se mi, že to je právě jedna z největších krás našeho světa, to co dělá svět, krajinu a i nás krásnými, co nás propojuje a činí svět jednou duší.
Přejeme Vám tedy pestrý, krásný a úspěšný rok 2014!
Za posádku České zaoceánské plachetnice PERLA ALBA,
její kapitán Petr
PS: Zéva Obrovská, Tridacna Giga je největším žijícím mlžem. Dorůstá až 1,2m a váhy až 200kg. Ty na fotce byly přes 30cm, některé i přes 50 cm velké a všechny v laguně North Minerva Reefu. Pozorovali jsme je ale v celém tropickém Tichém oceánu. Nejvíce jich bylo v lagunách neobydlených nebo málo obydlených atolů. Nejčastěji byly zarostlé v útesech a někdy jen přirostlé na dně. Zéva Obrovská je zajímavá tím, že žádní dva jedinci nemají stejné zbarvení. I pře neskutečnou rozmanitost barev a vzorů i tvarů je to stále jeden a stejný druh. Tady v západním Tichomoří je stadartní součástí jídelníčku a je hojně rozšířená i když už zdaleka nedosahuje metrových rozměrů. Celkově však Tridacna patří mezi kriticky ohrožené druhy, mnohde zcela vymizela. O mušlích, škeblích a podobných se říká, že jsou to motýli moří a oceánů, to se mi líbí.
No ano, dopluli jsme na Nový Zéland. Je to k nevíře, ale po roce a půl jsme přepluli celou západní polokouli a teď vlaje Česká vlajka se jménem naší lodě nad kanceláří městské maríny Whangarei. Jsme rádi a jsme na sebe taky trochu pyšní, že jsme sem dopluli. Končí tak i IV. etapa naší plavby kolem světa. Teď máme 5 měsíců na Nový Zéland, na cestování a přípravu lodě na další plavbu. Data o naší plavbě z Francouzské Polynésie až sem na Nový Zéland najdete v tomto článku.
Když se proklikáte blogem, tak tam najdete podrobné líčení našich zážitků a nemá cenu je tady opakovat. Ve fotkách zase najdete fotky ze souše i z potápění. No a na mapě si můžete prohlédnout, kudy jsme pluli. Pro ty nejhloubavější jsou níže doplněna technická data o plavbě.
Plavba z Bora Bora na Nový Zéland
Datum: 14.5. -4.6.2013
Uplutá vzdálenost: cca 3300NM
Trasa: Bora Bora – Suwarrow – Samoa – Tonga – Minerva – Nový Zéland
Na motor cca 200 hodin.