Když se ohlédnu za uplynulým rokem 2014 nezbývá než konstatovat, že jsme si ho užili vrchovatě. Využili jsme toho, že nepokračujeme v plavbě kolem Afriky do Evropy a místo toho procestovali důkladně kus Melanésie. Potkali jsme po cestě řadu nových lidí a také se potkávali s těmi, které jsme poznali dříve. Mnozí z našich kamarádů se už vydali dál na západ nebo prostě jiným směrem než my a bylo smutné se loučit. Jsou v našich vzpomínkách a tam odtud nemohou odplout. Každé místo, které jsme navštívili bylo jako živá kniha do níž jsme mohli nahlédnout a chvíli v ní číst. Zůstalo nám to otisknuté v duši. Stačí zavřít oči a hned cítím vůni deštného lesa nebo kouře z vesnic a slyším lidi mluvící neznámým jazykem a mající tak jedinečné zvyky, že se mi o nich předtím ani nezdálo.
Mnohem více než předcházející roky jsme měli čas zůstat na zajímavých místech a s lidmi, kteří tam žijí. Mohli jsme se tak lépe seznámit se způsobem jejich života a s přírodou okolo. Na reflexi je ještě brzo, ale už teď je jasné, že dobrá řešení a problémy najdeme v každé společnosti a je nakonec na každém jedinci, jakou cestou ve svém životě kráčí. Není nic a žádný způsob života univerzálně lepší nebo horší, jen jiný.
Je mnoho míst, kam bychom se chtěli vrátit a mnoho lidí, které bychom znovu rádi viděli a to doslova ve všech koutech světa.
Nebyla to jenom Exupéryho Země lidí, kde jsme cestovali. Poznali jsme i úžasnou krajinu, deštné lesy s ohromnými stromy, aktivní sopky a oceán. Potápěli na nejkrásnějších podmořských lokalitách, které na Zemi máme a byli v divoké přírodě, kde se člověku tají dech, když tam vkročí.
Rok 2014 byl pro nás také rokem rozhodnutí. Jak moc dobrá jsou, ukáže až čas. Přišlo i na to, že Perlu musíme kvůli financím prodat a naše plavba tady v Austrálii na nějakou dobu končí. I když prodej lodě zrovna oslavovat nebudeme, koukáme se před sebe s optimismem a těšíme se na další rok a na všechny po něm. Vždyť pojedeme domů za rodinou a kamarády a před námi je mnoho nového. Už teď vymýšlíme, jak se na oceán co nejdříve vrátit.
Rádi bychom Vám kromě zdraví a štěstí popřáli, aby Vaše rozhodnutí byla jen dobrá a nezůstali jste někde viset, jako Sam na ostrově Dravuni. Když už zůstanete viset, tak ať to alespoň dobře dopadne, jako s ním, a zase slezete zpátky na cestu, po které budete moc jít dál.
Petr a Pája z paluby lodě PERLA ALBA
PS: A pro radost vám ještě posílám odkaz na narychlo sestříhané video s delfíny, natočené minulý týden cestou podél pobřeží nedaleko Sydney.
PS2: Úplně nakonec přidávám druhou verzi PFka, to jest tanečníky z ostrova Tana. Tanec je jedna z lidských aktivit, které víc než jiné odráží různorodost kultur a zvyků. Tihle lidé byli z malé vesničky nedaleko aktivní sopky Yasur. Své tance tančí stejným způsobem posledních několik set let.
