Údržba a opravy Perly na NZ

To víte, ten jachtařskej život, ten je těžkej. Zrovna jsem se o tom nedávno bavil s Bramem a Vivien, Holandskými jachtaři, kteří mají za sebou obeplutí Jižní Ameriky a vůbec různé kousky. Vivien píše do holandského jachtařského časopisu a poslední článek byl o opravách, údržbě a závadách během plavby jižním Pacifikem. Shodli jsme se na tom, že kdo neplul déle a dále tak netuší, jaká je to místy dřina. Člověk si musí většinu věcí udržovat a opravovat sám. Jednak proto, že rozpočet je omezený a druhak díky nedostupnosti služeb a dílů. To neplatí o Zélandu. Tady jde sehnat a udělat na lodi opravdu všechno. Jenže to naráží na ten rozpočet a pak sice tady jde zařídit všechno, ale ani to není bez práce. Je to jako stavět dům s tím rozdílem, že na lodi tak nějak závisí váš život, takže musíte být nároční, kompromisy se zle vymstí a každou práci člověk musí hlídat, sledovat a tak toho na i s penězi zbývá stejně hodně. Pája letěla navštívit tetu do Austrálie a tak jsem se zahrabal do práce ještě víc než obvykle a ke psaní jsem se do teď nedostal.

Čeká nás brzy opět plavba do tropů a odlehlých končin oceánu, musíme mít Perlu zase dobře připravenou. První část prací, říkejme jí údržba, se skládá z nátěru lodě pod čarou ponoru, výměny anod, údržby prostupů, dále pak nátěru teaků, leštění a ošetření lodě nad čarou ponoru, důkladná kontrola a oprava plachet, kontrola pevného lanoví a vůbec stěžně, rolerů, výměna poškozených lan a pak lahůdky jako septik a čištění záchodových trubek a jiné.

No a pak druhá část je jen seznam asi 100+ věcí k opravě nebo výměně nebo vylepšení. Zmíním se podrobněji pro čtenářovo pobavení a třeba i poučení o opravě gyrokompasu a čištění gelcoatu.

Rozbitý gyroskopický kompas

Kompas je nejdůležitější navigační přístroj, tedy na roveň GPS. Proto máme na lodi kompasů mnoho, jak klasických dvou kompasů zabudovaných u kormidelních kol, tak několika ručních, náměrového kompasu v dalekohledu a pak také elektromagnetického gyroskopického kompasu, který je připojen do elektronického navigačního systému lodě. Tenhle poslední kompas do systému dodává tzv. heading a tak si na obrazovkách přístrojů můžeme přečíst kam míří příď lodě. Jenže on je kromě toho jednoho údaje také nezbytný pro fungování autopilota, výpočty úhlů větru a další užitečné funkce navigačního systému na lodi. Když z jakéhokoliv důvodu nefunguje, tak to není žádná tragédie, klidně můžeme plout i bez něho, jenže také bez autopilota a bez některých údajů o větru, snosu. Ve dvou lidech je to bez autopilota a s polozmatenými plottery a ukazateli směru větru řekněme méně komfortní a v některých chvílích to vysloveně plavbu komplikuje. Náš milý kompas začal někdy po vánocích hlásit, že se odpojil, že se restartoval a jiné nepěkné hlášky a tak nám stále pípaly alarmy, autopilota jsme nemohli používat a plottery ukazovaly nesmysly. Vypadalo to na uvolněný kontakt kabelu nebo ještě něco horšího. Inu, nepořádali jsme tady žádné velké přeplavby, tak nás to nechávalo klidnými a s opravou jsme nijak nespěchali.  Přesto jsem zkontroloval zapojení do autopilota a pak jsem začal pátrat po tom, kde ten kompas jako fyzicky je. Ano, máte pravdu, měl bych to vědět, ale několikrát jsem se ho pokoušel podle dokumentace najít a nějak se mi to nedařilo a protože jsem neměl velkou motivaci, tak jsem to nechal být a tak plynul čas. Jenže tentokrát jsem ho potřeboval zkontrolovat. Podle dokumentace má být umístěn uvnitř postele (locker) v zadní kabině na levoboku. Tam my máme sklad. Dostat se do postele znamená vyskládat celou kajutu. No to víte, jak se mi do toho chtělo. Ale nedalo se nic dělat. Vynosil jsem všechny krámy do salónu, rozdělal postele a hledal a hledal, znovu koukal do dokumentace a hledal a hledal. Už jsem byl úplně vytočený do běla, že ho nemůžu najít. A to má být místo jeho umístění viditelně označeno nálepkou Compas Area, aby tam nikdo neuložil nic kovového. Jediné místo, kde mohl být byla zašroubovaná falešná přepážka uvnitř postele. Nevěřil jsem tomu, vdyť tam píšou “can be easy found in locker of starboard aft cabin”. Rozšrouboval jsem několik prken uvnitř postele a co si myslíte, no byl tam. Zabudovaný, zašroubovaný, ba přímo zastavěný do postele lodě. Nikoliv tedy in locker a hlavně bez jakéhokoliv označení. A teď přichází to poučení, Aniž jsem to tušil, tou dobou byla již závada opravena. Kontroloval jsem kabel, ale nenašel jsem nic podezřelého. Šel jsem pro samolepku Compas area, abych ji nalepil na místo, kde je kompas uložen a v tu chvíli mě to trklo. Vždyť přesně na to místo jsem uložil starý kotevní vrátek, který jsme vyměňovali po příjezdu na Zéland … prostě hned nad kompasem stála bedna s 25kg železa a elektromotorem. Od té doby, co jsem krabici dal do opačného kouta kajuty kompas funguje skvěle … dovedete si představit jaká jména dostával výrobce lodě a ti, jež montovali elektroniku a neoznačili místo, kde je kompas uložený. Rovněž musím říct, že kompas je namontován z výroby v rozporu s manuálem, protože se nachází 70 cm od motoru, kdy manuál udává min. 1M.  No protože to ale funguje, tak jsem ho tam nechal.

Jak dostat teakový olej z laminátu

Zatím nejvíc času mi zabralo čištění lodě od nepovedeného natírání teaku ještě z Panamy. Teakový olej na dřevě vydržel asi dva měsíce, zato na bocích lodě, vydržel rok a měsíc a vůbec nejevil známky stárnutí. Když jsme před rokem na Panamě natírali teakové dřevo na palubě, tak jsme řekněme špatně pochopili podstatu teakového oleje. Protože jsme natírali opravdu poctivě a dlouho do noci, tak jsme na to sotva viděli. Ráno, po východu slunce, nás výsledek na dřevě nadchl, zato nás nepotěšilo, že teakový olej steklý na bocích lodě až k vodorysce nejde vůbec dolů. Tehdy jsme si řekli, že se tomu budeme věnovat po cestě ve volných chvílích v pacifiku. Ukázalo se, že takových chvil moc nebylo a základní pokusy (vosk na gelcoat, čističe, kartáč, líh …) byly zcela neplatné.  Olej na bocích s námi bezpečně dorazil až sem na Zéland. Řekl jsem si, že tady stejně budeme loď leštit a čistit, tak se to vyřeší tady. No a ta chvíle přišla právě potom, co Pája odletěla a já jsem začal čistit teak a při té příležitosti jsem se pokoušel čistit i olej steklý na bocích a mnoha jiných místech. Vážení, já jsem vyzkoušel všechno možné a olej držel a držel. Chemikálie na čištění teaku, cleaner, brightener, louhy, kyseliny, čistící prostředky, pak jsem zasedl ke googlu a tam jsem se dočetl o white spirit, mineral spirit a acetonu. Všechno jsem vyzkoušel a jediné co fungovalo byla hrubá síla. Takhle jsem se trápil 10 dní, kde koho se ptal. Mezitím jsem udělal všechny teaky, stáhl plachty a nechal vyrábět jeřám na motor a nechal opravit asi 10 drobností, které jsem měl v plánu. Také jsem předělal náš web … ale teakový olej zůstával na svém místě i přes to, že jsem se mu věnoval několik hodin denně. Až včera večer jsem narazil při uklízení na takovou brusnou podložku na leštění lesklých ploch. Bezděčně jsem při jídle otevřel přiložený letáček na němž bylo asi toto: znečištěné plochy se pokuste vyčistit přípravkem na nádobí, pokud to nejde, tak použijte tuto podložku, hluboké rýhy …., nikdy nepoužívejte chemikálie ….  vstal jsem od jídla popadl cif a co myslíte? No jasně šlo to skvěle, dnes jsem to přeleštil mašinou a gelcoat, jak se povrchu tady říká je jako nový. Dnes jsem tedy zakoupil místní Cif jménem Jif, levobok je hotový, pravobok částečně také. Asi nechám něco také Páje, aby si to užila také. Kdybyste viděli, kolik cest do drogérie a kolik chemikálií jsem vyzkoušel podle všemožných rad a googlování a nakonec je to v návodu a stačí Jif za 100Kč.

Kotva a řetěz

Takže v tuto chvíli nás čeká  za dva týdny vytažení lodě, broušení a nátěr pod čarou ponoru, výměna anod a nejspíš udělání nového sání vody pro odsolovač. Z vody budeme asi týden. V té době by nám měli dodat nový řetěz a novou kotvu. Mnoho z toho, nebojím se říct většina, co jsem zakoupil nebo si nechal vyrobit od Avaryachtu v ČR ještě před vyplutím se ukázalo jako nekvalitní, nefunkční nebo jinak problematické. Tak například řetěz na kotvu. Segment 30 metrů zakoupený od Avaryachtu je úplně rezatý a je po roce a půl na vyhození. Nová galvanizace by stála skoro stejně jako koupení nového řetězu. Druhý díl, který byl už na lodi a je tedy 3 roky starý rezatý není.  Ostatní věci jako rampa na panely atd. rezaví i když je to nerez. Ukázalo se, že návrh je velmi poddimenzovaný a mohl bych pokračovat.  Na lodi jsme toho vyměnili mnohem víc. Už přímo z výroby je mnohé vybavení to nejmenší možné, které se sem dalo dát. Takže máme nový kotevní vrátek,  původní kotva delta je pro loď do 14m, my máme naložení 14tun a 14,4 metrů. Novou budeme mít o dvě úrovně větší a vyšší třídu pevnosti řetězu. Místo původních 30m řetězu, které jsme před vyplutím doplňovali na 60m budeme mít teď 90m. Je to sice váha navíc, ale po zkušenostech s cyklónou a vůbec se silnějším větrem, kdy jsme prožili při kotvení opakovaně velmi horké chvíle, jsme došli k tomu, že kotva je jedna z nejdůležitějších věcí na lodi. No mohl bych brečet dlouho a dlouho, dealeři tady na NZ mají také svá specifika a tak toho radši nechám.

Za tři týdny budeme mít hotovo a budeme připraveni vyrazit za novými dobrodružstvími na Fiji. Bylo by dobré již teď napsat, že připravujeme zásadní úpravu plánu plavby. Hlavním, nikoliv však jediným důvodem jsou finance. Ne úplně naší vinou nemáme nyní zajištěné prostředky na rok 2015. Nejsou to však jenom finance, budu se tomuto tématu věnovat podrobněji v samostatném článku.

Jak jste si asi museli všimnout, máme nový web. Je zatím v záběhu, budu na něm ještě trochu pracovat, ale 1.4. jsem ho slavnostě nahrál na Perloviny.

Cestování po Zélandu

Na Zélandu jsme strávili do teď 4 měsíce. Před námi už je jen měsíc než vyplujeme opět na sever do tropů. Nejspíš by se slušelo tedy shrnout, co jsme tady všechno zažili. Cestovali jsme tady hlavně autem, ale udělali jsme si i výlet lodí. Souhrn toho, co se nám líbilo nejvíc najdete v následujícím článku.

Příjezd na Zéland výlety po Northlands

Ve Whangarei na Novém Zélandu jsme po cestě z Tongy přistáli 10.12.2013. Zamířili jsme rovnou do městské maríny v centru města. ta se stala naší základnou a domovem. Během týdne jsme byli zapojeni v civilizaci. Koupili jsme si auto, zařídili telefon, Internet a byli jsme in. Po cestování Tichomořím nám chvíli trvalo, než jsme si zvykli na civilizované ceny, ale všechno se nakonec poddá.

Rychle po příjezdu jsme začali s nejnutnějšími opravami lodě. Zaběhli jsme si režim, 6 dní práce a v neděli výlet. Tak jsme se nezastavili až do vánoc. Podařilo se nám vyměnit kotevní vrátek, zkontrolovat takeláž a nechat vyměnit některá ocelová lana. Objednali jsme barvu na nátěr lodě. O vánocích jsme si udělali volno a vyrazili na 5 dní autem na sever severního ostrova. Bylo to super, užívali jsme si krás přírody, obdivovali Kauri, lesy a pláže.

Lodí přes ostrovy do Aucklandu a zpátky

Po návratu a oslavě Nového roku jsme se rychle dali dohromady a vypluli s Perlou kolem východního pobřeží nejprve na sever a pak jsme zamířili na Great Barier Island, kde jsme zůstali několik týdnů a velmi si toto místo oblíbili.

Na Great Barier Island jsme přečkali naši první cyklónu. Po ní jsme se vypravili zpátky k pobřeží, ale nikoliv do Whangarei, ale do Aucklandu. Tam jsme za dramatických okolností dorazili na Auckland Anniversary day, kdy se všude konaly jachtařské závody. Přes počáteční těžkosti jsme nakonec v Aucklandu zůstali s lodí na prestižní adrese Viaduct Marina, domova Americas capu. Auckland se nám líbil a i přes to, že jsme tam byli jen několik dní, přirostl nám k srdci.

Tady se k nám na tři týdny připojil David. S ním jsme pak dopluli se zastávkou na Barier Islandu zpátky do Whangarei a naší “domovské maríny Whangarei. Připravili jsme Perlu na měsíc a půl samoty, sbalili se a autem vyrazili pro změnu na jih na náš velký výlet na Jižní ostrov.

Velký autovýlet na South Island

Dopředu jsme si zajistili lístky na trajekt, takže jsme věděli, že máme měsíc na Jižním ostrově. Týden a kousek nám trvalo než jsme dojeli z Aucklandu do Wellingtonu a nalodili se na trajekt. David s námi cestoval až po Tongariro, odkud se vracel do Aucklandu. Tongariro, byť tam bylo lidí jako na Václaváku bylo určitě jednou z nejhezčích zastávek. Další zajímavou zastávkou byla Roturoa, centrum Maorské kultury a také město plné termálních pramenů, bahnitých sirných jezírek. Navštívili jsme tam Maorskou vesnici rozkládající se na opravdu horké půdě.

Pak nás čekalo několik zastávek a po nich Wellington. Tam se nám moc líbilo a ze všeho nejzajímavější byla návštěva muzea. Muzeum bylo snad zajímavější než velké Aucklandské. Pak už přišla chvíle, kdy jsme se nalodili na trajekt a zamířili do Picktonu ležícím ve fjordech Marlborough a tam začalo naše cestování po krásném a řídce obydleném South Island. Nebudu tady podrobně líčit všechny zážitky a znovu se rozplývat nad místy, která jsme navštívili. Přečtěte si to na našem blogu, je toho tam hodně. Projeli jsme Jižní ostrov ze severu až po Stewartům ostrov jižně od jeho břehů a pak zase zpátky po druhém pobřeží. Celkem jsme za měsíc ujeli jen tady na South Island 5000km. Většinu času jsme spali ve stanu a byli v nádherné přírodě, ani chvíli jsme se nenudili a skoro pořád žasli nad nádherou přírody. Neumím říct, co bylo nejsilnějším zážitkem, ale asi Alpy, Fjordy a Stewartům ostrov. Nezapomeňte se podívat na fotky, to je myslím docela vypovídající.

Zpátky na lodi, práce a práce

Všechno má svůj konec, tak tedy i naše cestování a stanování skončilo, když jsme dorazili zpátky do Whangarei. Po návratu trajektem do Wellingtonu jsme to vzali skoro na jeden zátah a druhý den jsme byli tady. Vybalili jsme věci z auta, převezli na loď a naše pozornost se upnula k dalšímu. I když doposud vidím před očima nádheru Milfrod sound, Molesworth a Stewartova ostrova. Zůstane mi to v duši. Začátkem května bychom chtěli už plout na sever směrem na Fiji. Abychom se mohli ale věnovat od května cestování, tak musíme zvládnout údržbu a opravy. Pája se ještě vypravila na dvoutýdenní návštěvu tety v Austrálii a já jsem začal intenzivně pracovat na lodi. Všechno jde dobře a seznam věcí k opravě se krátí. V polovině dubna máme naplánované vytažení lodě a pak už bychom měli být přepraveni na cestu. Budeme se muset také odpojit ze Zélandu, odpojit telefony, prodat auto a přebytečné vybavení. Čeká nás také příprava na Mikronésii, nákup map, průvodců, postahování informací z Internetu.

 

PF 2014 – Silvestrovské zamyšlení

Chceme vám popřát všechno nejlepší v roce 2014 . Slavení Vánoc a Nového roku v létě jižní polokoule je vskutku prapodivné. Musím se přiznat, že mi ty naše vánoce doma chybí. Člověk musí cestovat a poznávat jinosti, aby ty věci, co má doma vůbec viděl a vážil si jich. To je notoricky známé. Tedy stále tvrdím, že v Číně vyrobení Satna Clausové vyskakující z výloh po celém světě mě děsí, ale chybí mi blízcí, voňavý stromeček, salát s kaprem, cukroví, zasněžená krajina a půlnoční mše.

PF 2014 clam shells.jpg

Co říct, když se podívám na ten cestovní uplynulý rok 2013. 24.12.2012 jsme vyplouvali z Kanárských ostrovů, přepluli jsme Atlantický oceán, pak se Panamským průplavem dostali do Tichého oceánu a teď jsme už na jeho západní straně, docela blízko Indického oceánu. Rok 2013 byl pro nás objevitelský, trochu hektický, pestrý a krásný.

Nevím, jestli se to samé dá říct i o dění v naší vlasti. Myslím, že jsem docela rád, že tu politickou apokalypsu můžeme sledovat z veliké dálky i tak je to smutný pohled. Po obeplutí poloviny zeměkoule to již teď vypadá, že mohu potvrdit, že svět je kulatý, rozmanitý, přesto je jeden a je stále krásný a všude najdete hodné lidi a hezkou krajinu. Protože je ten svět jeden, tak je křehký a my, lidé, jsme z pohledu krátkodobého jedinou skutečnou hrozbou pro jeho budoucnost. Zdá se, že jsme ale také jediní, kdo může vědomě na našem malém ostrově v nekonečných pustinách vesmíru hospodařit a postarat se, aby nám ještě dlouhou dobu bylo dobře, skoro jako nyní. Jsme tedy nejen jedinou hrozbou, ale také jedinou nadějí a to je velká odpovědnost – za budoucnost, jak ve smyslu odpovědnosti za svůj vlastní život, tak odpovědnosti za Zemi a lidstvo.

Asi vás nepřekvapí, když jsme po víc jak roce poznávání dalekých krajin, cizích kultur a roztodivných společenství objevili, co jsme tušili na začátku – všude jsou lidé dobří a špatní, pracovití a líní, chytří a hloupí. Dobře se mají ti co kradou a ti co usilovně pracují, šťastní se mi zdají jen ti druzí, ti co pracují.

Kromě lidí, historie a rozdílných kultur jsme během naší cesty obdivovali přírodu. Plujeme na lodi, takže to byl především život v oceánu, který nás zcela uchvátil, i když samozřejmě ne jen ten. V přírodě a oceánu zvlášť je pestrost synonymem krásy. Takových forem života. Mohli jsme sledovat proměnu od Středozemního moře až sem po Bariérový útes. Viděli jsme tolik různých živočichů i rostlin, že se nám o tom dopředu ani nesnilo. Naše PF je letos právě o rozmanitosti, rozličnosti, jinakosti, jak chcete. Zdá se mi, že to je právě jedna z největších krás našeho světa, to co dělá svět, krajinu a i nás krásnými, co nás propojuje a činí svět jednou duší.

Přejeme Vám tedy pestrý, krásný a úspěšný rok 2014!

Za posádku České zaoceánské plachetnice PERLA ALBA,

její kapitán Petr

PS: Zéva Obrovská, Tridacna Giga je největším žijícím mlžem. Dorůstá až 1,2m a váhy až 200kg. Ty na fotce byly přes 30cm, některé i přes 50 cm velké a všechny v laguně North Minerva Reefu. Pozorovali jsme je ale v celém tropickém Tichém oceánu. Nejvíce jich bylo v lagunách neobydlených nebo málo obydlených atolů. Nejčastěji byly zarostlé v útesech a někdy jen přirostlé na dně. Zéva Obrovská je zajímavá tím, že žádní dva jedinci nemají stejné zbarvení. I pře neskutečnou rozmanitost barev a vzorů i tvarů je to stále jeden a stejný druh. Tady v západním Tichomoří je stadartní součástí jídelníčku a je hojně rozšířená i když už zdaleka nedosahuje metrových rozměrů. Celkově však Tridacna patří mezi kriticky ohrožené druhy, mnohde zcela vymizela. O mušlích, škeblích a podobných se říká, že jsou to motýli moří a oceánů, to se mi líbí.

Dopluli jsme na Nový Zéland

No ano, dopluli jsme na Nový Zéland. Je to k nevíře, ale po roce a půl jsme přepluli celou západní polokouli a teď vlaje Česká vlajka se jménem naší lodě nad kanceláří městské maríny Whangarei. Jsme rádi a jsme na sebe taky trochu pyšní, že jsme sem dopluli. Končí tak i IV. etapa naší plavby kolem světa. Teď máme 5 měsíců na Nový Zéland, na cestování a přípravu lodě na další plavbu. Data o naší plavbě z Francouzské Polynésie až sem na Nový Zéland najdete v tomto článku.

Když se proklikáte blogem, tak tam najdete podrobné líčení našich zážitků a nemá cenu je tady opakovat. Ve fotkách zase najdete fotky ze souše i z potápění. No a na mapě si můžete prohlédnout, kudy jsme pluli. Pro ty nejhloubavější jsou níže doplněna technická data o plavbě.

Plavba z Bora Bora na Nový Zéland
Datum: 14.5. -4.6.2013
Uplutá vzdálenost: cca 3300NM
Trasa: Bora Bora – Suwarrow – Samoa – Tonga – Minerva – Nový Zéland
Na motor cca 200 hodin.

Francouzská Polynésie – shrnutí

V době psaní tohoto příspěvku jsme u ostrova Raiatea, který byl kulturním, duchovním a náboženským centrem historické Polynésie. Ne jenom té části, která dnes patří Francii, ale celého Polynézského trojúhelníku (Hawai, Nový Zéland, Velikonoční ostrov). Za námi je plavba Markézským, Tuamotským a Společenským souostrovým …..

… a před námi jsou Cookovy ostrovy, Tonga a obávaná plavba na Nový Zéland. Z Galapág jsme vyplouvali v polovině května a já nemohu věřit, že už je září. To je neskutečné. Na jednu stranu mi to přijde včera a na druhou jako roky a roky zážitků, co jsme od té doby měli.

No ano, jen s vypětím všech sil v tom náporu endirfínů ještě píši blog. Je to teď společně s fotkami hlavní zdroj informací o plavbě. Ale nechci ošidit ani techničtěji orientované a tak dále najdete data z ploteru o naší plavbě.

Když jsme vypluli z Galapág, tak jsme byli připraveni na dlouhou cestu, říkali jsme si, 6 týdnů … nakonec jsme dopluli za krásných 21 dní. Plavba Tichým oceánem prověřila i Perlu a neobešlo se to bez komplikací. První část plavby byla velmi rychlá, letěli jsme na boční vítr jako střela. Jenže přesně v polovině trasy jsme zjistili, že máme uvolněné uložení kormidla a zbytek cesty jsem jen stále slyšel buch, buch s každou vlnou. 500 NM od Markézů nám navíc prasklo navíjení naší nejpoužívanější plachty, takže jsme doplouvali ještě pomaleji. Ale 3 dny před tím, než jsme v zátoce Hanavave spustili kotvu, byla cítit země. Byla cítit ve vzduchu a o tři dny později se v prvních ranních paprscích objevila zelená silueta Fatu Hiva …

Trochu jsme se tam zasekli a každopádně se do tohoto ostrova a jeho obyvatel zamilovali. Hlavní ostrov Markéz Nuku Hiva byl také krásný a hlavně tam za námi přiletěli kluci. Přivezli nám hromadu náhradních dílů, takže jsme Perlu dali zase do přijatelného stavu a pokračovali na Tuamoty. Tichý oceán nám ukázal, že je jen na něm, kdy a kam poplujeme, takže jsme díky 3 týdnům velmi silných pasátů zůstali uvězněni na atolu Rangiroa. Využili jsme ale situace jak se dalo. Potápěli jsme se, byli na odlehlých jižních ostrůvcích, rybařili jsme. Po téměř třech týdnech jsme přepluli na Tahiti.

Sem za námi připlula Vlasta a tři týdny, kdy tady byla jen překypovaly zážitky. Šnorchlování s keporkaky, krmení trnuch (rejnoků), potápění a šnorchlování se žraloky na denním pořádku, čistící stanice překrásných mant … to je jen zlomek toho, co nám ukázal oceán.  Na souši jsme viděli archeologická naleziště, hlavní město Papeete, perlové, krevetové a vanilkové farmy a potkali řadu zajímavých lidí. Navštívili jsme kromě Tahiti ostrovy Moorea, Huahini, Bora Bora, Tahaa a nyní jsme na Raiatea.

Vlasta a děti před pár dny odletěli. Nás teď čeká oprava kormidla a pak poplujeme dále. Je to vlastně symbolické, kde jinde bychom si měli nechat kormidlo opravit, než tady, na Raiatea. Z nedalekého Taputapuatea vypravovali polynésané své objevné výpravy do oceánie a scházeli se tady z celé Polynésie. Před 1500 lety byli schopni doplout z Nové Zélandu sem a zase zpět. Raiatea se pak stala skutečným náboženským a kulturním cetrem a také centrem vzdělání. Dodnes námořníci přicházejí na Tento ostrov aby získali dávný polynéský cit pro navigaci a smysl pro směr. Taputapuatea dodnes vzbuzuje respekt a když zavřete oči a utišíte mysl, tak uslyšíte bubny dávných slavností, zároveň děsivých a krásných.

No tak pojďme k těm technikáliím naší plavby. Když se proklikáte blogem, tak tam najdete podrobněji, co jsme všechno zažili.

Plavba z Galapág na Markézy

Datum: 14.5. -4.6.2013

Uplutá vzdálenost: cca 3000NM

Trasa: Santa Cruz – Fatu Hiva

Na motor cca 90 hodin.

Trasa zaznamená ploterem bude doplněna později.

Posádka:

Petr a Pája

Wolfgang (větrné kormidlo)

Plavba z Markéz na Raiatea
Datum: 5.6. – 9.9.2013
Uplutá vzdálenost: cca 1500NM
Trasa: Fatu Hiva – Tauhata – Nuku Hiva – Rangiroa – Tahiti – Moorea – Huahini – Bora Bora – Tahaa – Raiatea
Na motor cca 120 hodin.
Trasa zaznamená ploterem bude doplněna později.
Posádka:
Petr a Pája
Jony (větší část plavby)
Sam (větší část plavby)
Vlasta (část plavby)
Wolfgang (větrné kormidlo)

Tři týdny na Galapágách utekly a už se chystáme plout dál

Tak se nám to tady krátí za tři dny vyplouváme na nejdelší přeplavbu naší cesty kolem světa. Tedy 3000NM z Galapág na Hiva Oa ve Francouzské Polunésii. Na Galapágách bylo skvěle.

Je to neuvěřitelné, jak to utíká. Doufám, že nám takhle taky uteče 4-6 týdnů plavby do Francouzské Polynésie. Galapágy jsme si užili skvěle. Vskutku je to naprosto vyjímečné místo na zemi. Přiroda tady tak nějak žije s lidmi. Považte, kde jinde najdete v baru na pláži nebo na ulici na lavičkách lachtany a mořské leguány, při projíždce na kole musíte dávat pozor na obří želvy a kolem lodě a v přístavu plavou žraloci.

Hodně jsme se potápěli, navštívili San Cristobal a Isabelu.

Články jako už tradične najdete na blogu zde a fotky ve fotkách

Zde jsou data o naší plavbě z Panamy sem.

Data o naší plavbě z Panamy na Galapágy:

Plavba
Datum: 13.4. – 24.4.2013
Uplutá vzdálenost: 1280NM
Trasa: Playit, Panama City – Las Perlas – Malpelo – Santa Cruz, Galapagos
Na motor cca 100 hodin.
Trasa zaznamená ploterem.
Posádka:
Petr a Pája
Wolfgang (větrné kormidlo)

Panama – druhá etapa plavby je za námi

Tak jsme u Panamského Kanálu. Tak tohle byla úžasná část plavby. Tolik jsme toho zase od Trinidadu zažili, Los Roques, potápění na Bonaire, Indiány Kuna na souostroví San Blas …

Tato část plavby byla bezesporu nesmírně zajímavá a dobrodružná. Nejsilnějšími zážitky byla návštěva Los Roques a Borlovento, potápění na Bonaire a návštěva indiánů Kuna v oblasti San Blas na Panamě. Ale nebylo zdaleka všechno, třeba plavba v 7Bf a velkých vlnách z Curacaa na Panamu a teď samotný kanál. Na mnoha místech bychom tak rádi zůstali ne týden ale půl roku … i nadále se snažíme psát na web do online blogu a máme spoustu fotek. Takže, co všechno a jak jsme prožívali najdete tam.

Data o naší plavbě:

Roční údržba v PEAKS YACHT SERVICES, CHAGURAMAS TRINIDAD
13.2.-19.2.2013
antifouling, montáž sklopného propeleru, montáž odsolovače, dopředného sonaru

Plavba
Datum: 22.2. – 25.3.2013
Uplutá vzdálenost: 1280NM
Trasa: Chaguramas, Trinidad – Los Roques a Borlovento, Venezuela – Bonaire, Curacao  – San Blas, Cristobal, Panama.
Na motor cca 30 hodin.
Trasa zaznamená ploterem.
Posádka:
Petr a Pája
Wolfgang (větrné kormidlo)

Z Barbadosu na Trinidad přes St. Vincent a Grenadiny

Toto letí, máme za sebou další část II etapy, tentokrát z Barbadosu až na Trinidad. To je asi polovina naší plavby Karibikem … a přitom je tady tak krásně. Ta fotka je Petit Tabaco, kde se natáčela scéna s rumem z Piratů z Karibiku.  Shrnutí této části najdete dále příspěvku ….

Tato část plavby byla asi polovina plavby, co budeme v Karibiku. Nejsilnějšími zážitky byl deštný les na St. Vincentu, noční potápění na Bequii a pak potápění se žraloky na Tobago Cays. Měli jsme zase tolik zážitků, že je vůbec těžké si je všechny zapamatovat. Snažíme se dělat poznámky, psát na web do online blogu a máme spoustu fotek. Takže, co všechno a jak jsme prožívali najdete tam.

Data o naší plavbě:
Datum: 25.1.2013 – 9.2.2013
Uplutá vzdálenost: 189,5NM
Trasa: Bridgetown, Barbados – Chatoeaubelair a Young Island, St. Vincent – Tobago Cays a Union Island, Grenadiny – Chaguramas Trinidad.
Na motor cca 6 hodin.
Trasa zaznamená ploterem.
Posádka:
Petr a Pája
Janek a Pavla

Přeplavba Atlantiku Gran Canaria – Barbados


Krátká faktozpráva o přeplavbě Atlantiku. Více uvnitř zprávy.
Data o naší přeplavbě Atlantiku:
Datum: 24.12.2012 – 13.1.2013 (19 dnů)
Uplutá vzdálenost: 2641NM
Trasa: Pasito Balnco, Gran Canaria – Bridgetown, Barbados via Atlatico
Na motor cca 7 hodin.
Ryb – 30kg
Trasa zaznamená ploterem.
Posádka:
Petr a Pája
Bohdan
Míra
Tomáš

Hurá, zvládli jsme přeplavbu Atlantiku. Bylo to skvělých 19 dní, pluli jsme v podstatě na jednu plachtu – genu, motorovali jsme jen, když jsme vyplouvali ze stínu Gran Canarie a pak, když jsme zajížděli do přístavu na Barbadosu. Přeplavba se postupně stala gastroplavbou, když nám oceán štědře nadělil 30kg ryb v podobě dorád (Zlach nachový) a jednoho tuňáčka.

Co se týká posádky, tak jedním slovem super. Troufnu si tvrdit i za ostatní, že jsme se to náramě užili.

Nebudu zde opakovat, co již bylo napsáno a odkáži vás ohledně průběhu plavby na online zprávy.

Dva měsíce doma … za 10 dní se vracíme na loď

Z Perly jsme se domů do Česka vrátili 19.10. Náš plán byl takový, že zůstaneme do 19.12. abychom vyřídili formality s ukončením aktivit tady v ČR, sbalili barák, nechali se doočkovat a rozloučili se s rodinou a kamarády.

Nyní nám do odjezdu zbývá týden a půl a tak předodjezdová hektika pomalu kulminuje. Ze Zelenče chceme odjet už 15.12. abychom ještě strávili několik dní na Moravě u Páji rodiny a 19. prosince odlétáme z Vídně.

Nebudu se tajit tím, že na mě už doléhá pocit úzkosti, když pomyslím, že odjíždíme skoro na 3 roky. Je to směs těšení se, vzrušení, stezku ale i strachu. Stále dokola se sám sebe ptám, jestli jsem na něco nezapomněl, jestli jsme nějakou oblast ještě nezanedbali a nepodcenili nějakou část přípravy … no ano, určitě ano, ale na druhou stranu dobře vím, že se nedá připravit úplně na všechno, že nejde přečíst promyslet, pojmout a nacvičit všechno a tak nezbývá než věřit svým schopnostem a také prozřetelnosti, že nám do cesty bude stavět jen překážky, které budeme schopni zvládnout.

No ale zpátky k našim dvěma měsícům. Rozhodně jsme doma nelenošili. Já jsem zvládl úspěšně složit zkoušky na oprávnění pro plavbu v oblasti A, tedy bez omezení a následně i vyběhat samotné papíry. Nyní tedy mohu dělat podle zákonů ČR kapitána námořní jachty na všech oceánech, mořích, jezerech a řekách … kromě vodních cest v České republice. Pája absolvovala několikadenní kurz první pomoci. Měli jsme tady jachtařskou předvánoční party. To byla moc povedená akce. No a tento víkend je před námi vánoční setkání s rodinou. Potom už jen týden na sbalení baráku a hurá zpátky na Perlu.

Dnes jsem dokončil seznam léků a objednal kontaktní čočky. Když jezdím vlakem nebo mám jen chvíli času, tak čtu o žralocích. Je to fascinující. Dělám to především proto, abych se zbavil strachu, protože se s nimi už v Karibiku za měsíc a kousek pravděpodobně setkáme. A pokud ne tam, tak zcela jistě v Tichomoří.

Na Perle nás kromě standardní přípravy na plavbu čekají také nějaké zlepšovací projekty. Stále není dodělané vyztužení rampy se solárními panely. Dále máme objednaná tři technická vylepšení. Prvním z nich je nové VHF rádio, které nám umožní mít druhou stanici v kokpitu. To bude myslím ten nejmenší problém. Druhým technickým vylepšením bude dopředný sonar. Toto zařízení nám umožní “vidět” několik desítek metrů před nás. To se bude hodit při zajíždění do špatně zmapovaných kotvišť. Sám jsem na to zvědavý. Poslední důležitou instalací bude odsolovač, tedy zařízení, které nám umožní vyrábět pitnou vodu z mořské vody. Nakonec budeme mít zařízení, které má elektrickou pumpu a bude instalované v systému a bude plnit přední přední nádrž na vodu. Pokud bychom ale o elektrické napájení přišli, tak lze vodu vyrábět mechanickým pumpováním. Kromě dopředného sonaru doufám, že se nám podaří vše nainstalovat během přeplavby Atlantiku. Sonar se bude instalovat na Trinidadu, až bude Perla týden z vody.

Držte nám palce, ať se nám podaří odjet. Další zprávu už budu psát zase z paluby Perly.

Petr